Advent v Malíně
Světla na adventním věnci začaly první adventní neděli odpočítávat čas do zrození naděje světa, která je v každém dítěti. Ráda bych se s vámi dnes podělila o jeden Vánoční příběh...
Ale předtím ještě pár věcí, nad kterými v době adventní přemýšlím:
- Máme bohatý adventní program. Od roku 2017 (dál do historie jsem nešla) se opakují dvě kapely - Halleluja Band a Josef Kocůrek@HIS Pražský hradčanský orchestr. Je to tradice nebo nedostatek inspirace?
- Letos jsme měli v jeden den 3, slovy tři koncerty - jeden v Mladoňově, pak škola a pak ještě Dechový orchestr Zábřeh v kostele, který vystupoval letos na hodech. Nějak mi to hlava nebere. Proč Malín nepustí jednu neděli Mladoňovu? Jsou Maliňáci fakt tak líní, že by tam nejeli? Mimochodem, letos to bylo moc pěkné vystoupení.
- Stavila jsem i v sokolovně mrknout na školu. Neměla jsem šanci. Nadupaná sokolovna až po strop, nedýchatelno. Všichni rodiče najednou. Šlo by to udělat malinko jinak, aby si nešlapali po hlavách? Tolik krásných vystoupení, těšila jsem se, že se na chvíli zdržím, ale to prostředí mě odradilo.
Jsem ráda, že to u nás v obci máme, i když je to celosvětový paradox. V období adventu bychom měli setrvávat v sobě, v klidu, v rozjímání a slavit až po narození Ježíška. Ale to nejdůležitější není očím viditelné, je to v nás. V nás je vánoční příběh - pokoj, víra, láska a naděje...
- istr -
Vánoční příběh
Na adventním věnci hořely čtyři svíce. V místnosti bylo naprosté ticho. Takové ticho, že bylo slyšet, co si ty čtyři svíce vyprávějí.
První svíce vzdychla. Já se jmenuji POKOJ. Moje světlo svítí, ale lidé pokoj nenacházejí a bojují mezi sebou. Nechtějí mír. Její světlo se zmenšovalo, až zhaslo docela.
Druhá svíce zablikala a řekla já se jmenuji VÍRA, ale jsem přebytečná. Lidé nechtějí o Bohu nic vědět, nemá smysl abych jim svítila. Místností se přehnal průvan a druhá svíce zhasla.
Potichu a smutně se přihlásila o slovo třetí svíce. Já se jmenuji LÁSKA. Už nemám sílu hořet, lidé mě dávají stranou a vidí jen sami sebe a ne druhé, které by měli milovat. A svíce zablikala naposledy. V tom přišlo do místnosti dítě, pohlédlo na svíce a řeklo "ale proč nesvítíte?" a bylo mu do pláče.
Tu promluvila čtvrtá svíce. Neboj se, dokud hořím já, můžeme zapálit i ostatní, které pohasly. A dítě vzalo svíci, obešlo adventní věnec a podařilo se mu zapálit i ty zbývající. Vzplály znovu a jasně. Ta čtvrtá svíce, to byla NADĚJE.
Ta naděje, která by v našich srdcích neměla nikdy uhasnout.
Ať vám takové plamínky svítí ve vašich srdcích nejen o adventu.